sobota 23. listopadu 2013

„Řekni mi, kdo jsi a po čem toužíš“



Pokusme se vžít do jednoho starého příběhu, který se odehrál v Palestině, zhruba před dvěma tisíci lety. V tomto příběhu vystupují dvě postavy – jeden Žid, který se jmenoval Ježíš a jedna žena samařského původu. Je poledne a Ježíš na své cestě do Galileje prochází Samařskem. Je již cestou unaven a tak usedavá u Jákobovy studny, když zrovna přichází samařská žena.

Ježíš se samařskou ženou začíná rozhovor a žádá ji: „Dej mi napít“. Samařané byli míšenci Izraelců a příslušníků ostatních pohanských národů a Židé se s nimi nestýkali. Zároveň v Ježíšově době byla nenávist mezi Židy a Samařany tak velká, že nazvat někoho Samařanem bylo urážkou. Takže spatřujeme, že už v této chvíli se děje něco netradičního. Sama žena je tím zaskočena a její bezprostřední reakce zní „Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?

sobota 7. dubna 2012

Recenze: Brennan Manning - Evangelium zlomených


Čas od času každý z nás prožívá období, kdy se zdá, jako by se svět bortil. Nic nám nevychází, nejsme spokojení, každý po nás něco chce a my máme pocit, že abychom vyhověli všem, tak se musíme rozkrájet. Naštěstí tyto chvíle většinou netrvají věčně a slunce opět vyjde na obzor. Většinou. Ale ne vždy. Tato období mohou být doprovázena slabším duchovním životem. Nemáme čas na modlitbu, natož na Bibli. A když už se nějaká ta chvíle najde, tak zjistíme, že  tolik zájmu o Boží slovo vlastně ani nemáme. To má za následek, že se cítíme vzdálení od Boha. „Musíme něco podniknout. Něco udělat, abychom se přiblížili Bohu.“ Ve svých snahách ale opět nalézáme zklamání.

Jak z toho ven?
Přijmi skutečnost, že jsi přijat. Přijmi skutečnost, že jsi milován. Dovolíme Ježíšově lásce, aby se nás zmocnila, proměnila a osvobodila? Dokážeme se vzdát svých ambicí Pánu Bohu něco dokazovat a přijmout nekonečný rozměr Boží milosti?

čtvrtek 17. listopadu 2011

Ukradená identita

Nejspíš budu mluvit za nás za všechny, pokud řeknu, že hluboko v nás dřímá nějaká touha. Může to být touha po dobrodružství, touha něco v životě dokázat, touha po lásce či touha někým být.

Ale ne každému se daří tyto touhy a sny naplňovat. Důvodů může být mnoho. Jedním z nich může být to, že jsme často „bombardováni“ představami někoho jiného.

Představy tohoto světa o klucích jsou, že by měli být svalnatí, sportovní a možná trochu drsní. Holky by zase měli být štíhlé, krásné a usměvavé :-). I rodiče mají o nás své představy. Představy kým budeme, jakou školu vystudujeme či koho si zvolíme za životního partnera/partnerku. I prostředí, ve kterém žijeme, nás svým způsobem formuje.


Ale ne každému se daří tyto představy naplňovat. A tak často v nás vzniká rozpor mezi naším vnitřním světem – našimi představami kým bychom měli být a vnějším okolím – mezi představami někoho jiného. Často není jednoduché to ustát. Možná, že čas od času se v nás může vytvořit chaos a my nevíme, kým vlastně jsme.

pátek 4. listopadu 2011

30 stříbrných. A kolik si říkáme my?

V životě jsou chvíle, kdy vše vychází, kdy vše jde tak, jak má a jako kdyby žádné problémy nebyly. Ovšem až do chvíle, kdy se nějaký zádrhel vynoří. Velmi často problémy vznikají prostě proto, že selhal lidský faktor. Možná, že jsme do někoho vkládali příliš velkou důvěru a dotyčný nás zklamal. Nedodržel slib, neudělal to, co měl, ba dokonce nás i zradil. Dostat tak říkajíc nůž do zad je velice bolestivé. Zvláště od vašich nejbližších – ať už členů rodiny či přátel. A přesně to se stalo Ježíši.


Jidáš byl jedním z Dvanácti vyvolených učedníků, kterým Ježíš předával své učení a posílal je, aby se jeho učení předávalo dál. A co víc: Ježíš je posílal v moci a síle Božího Ducha uzdravovat nemocné, vyhánět démony a především předávat lásku, kterou má Bůh k nám lidem. Vztah Ježíše a Dvanácti učedníků byl ale daleko hlubší, než si dokážeme představit. Mnozí opustili své zaměstnání, přátele i rodiny, aby mohli s Ježíšem být.

neděle 16. října 2011

Pro co vlastně žijeme?


Pokud se člověk v životě zastaví a podívá se na současné světové dění a dnešní společnost, tak mu hlavou může problesknout myšlenka, že tu něco není v pořádku. Najedeme-li na webu na zpravodajské servery, ihned na nás vyskočí zprávy o různých občanských nepokojích, přírodních katastrofách, válkách, nenávisti a agresi mezi lidmi, ekonomických a politických krizích atp.

I přes tyto negativní zprávy se přece jenom ve světě dějí pěkné a pozitivní události. O těch média už tolik neinformují, protože by to přece „nikdo nečetl…“

Otázkou ale zůstává, kam se tento svět žene. Co je hnacím motorem tohoto světa? Co nás žene kupředu? A co kupředu žene nás samotné. Jinými slovy: Pro co vlastně žijeme?

neděle 31. července 2011

Přikázání vs. láska


Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat." Bible, Janovo evangelium 14:21  

Uvedený text z Janova evangelia mě často rozhodil. Připadalo mi, že Ježíš si dává podmínku pro to, abych ho mohl milovat, kterou nemůžu splnit. A to, že ho budu poslouchat. Stejně tak, jako apoštol Pavel, asi každý zápasí s tím, že „chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.“ (Římanům 7,18). Člověk je ze své podstaty hříšný a sám od sebe nedokáže Boží přikázání naplnit. A dokonce apoštol Jan píše: „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.“ (1. Jan 1,8). Jak tedy můžeme Boha milovat, když jsme hříšní a nedokážeme vždy naplnit Boží zákon?

neděle 24. července 2011

Poznej Boha jako svého Otce

„Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Ježíš Kristus (Bible, Jan 14:6)

Když člověk uvěří v Ježíše Krista a stane se křesťanem, změní mu to život. Prožívá Boží lásku, milost, odpuštění hříchů, lítost nad dosavadním životem. Pro člověka začíná nová etapa života plná hledání, objevování, bádání a naděje nových vyhlídek.