Kdo přijal má přikázání a
zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já
ho budu milovat a dám mu to poznat." Bible, Janovo evangelium 14:21
Uvedený text z Janova evangelia mě často rozhodil. Připadalo mi,
že Ježíš si dává podmínku pro to, abych ho mohl milovat, kterou nemůžu splnit. A
to, že ho budu poslouchat. Stejně tak, jako apoštol Pavel, asi každý zápasí
s tím, že „chtít dobro, to dokážu,
ale vykonat už ne.“ (Římanům 7,18). Člověk je ze své podstaty hříšný a sám
od sebe nedokáže Boží přikázání naplnit. A dokonce apoštol Jan píše: „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami
sebe a pravda v nás není.“ (1. Jan 1,8). Jak tedy můžeme Boha milovat, když
jsme hříšní a nedokážeme vždy naplnit Boží zákon?
Na uvedený text se můžeme podívat buď jako na podmínku nebo jako na
důsledek. Jak jsem již zmínil, dřív jsem se na to díval jako na podmínku.
Pokusme se na to teď podívat jako na důsledek. Víc nám to může přiblížit verš
z 1. listu Janova: „Kdo však zachovává
jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme,
že v něm jsme.“ (1. Jan 1,5)
Abychom byli Bohu poslušní, Bůh v nás musí působit. To on sám
v nás učiní změnu. Ta změna je skrze odevzdání se Jemu a skrze lásku a
milost, kterou k nám má. Celá Bible je jedním velkým příběhem toho, jak
nás Bůh miluje. Stvořil nás proto, aby nás miloval a abychom my milovali Jeho. Boží
láska byla tak velká, že Bůh poslal svého Syna, aby nás vykoupil ze zajetí
hříchu a aby nám ukázal na to, jak velká je Boží láska. Musíme si ale uvědomit,
že láska a poslušnost jdou ruku v ruce. Ježíš svého Otce miloval, a proto
mu byl podřízený a poslušný. A „v
poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (Filipským 2:8). A
právě tato oběť na kříži je vrcholem Boží lásky. Nikdy by se ale neuskutečnila
bez Ježíšovy poslušnosti.
Z čeho pramení nebo má pramenit naše poslušnost? Naše poslušnost
vůči Bohu by neměla pramenit z povinnosti, protože Bůh nám dává svobodu,
ale měla by pramenit z lásky vůči Bohu. Boha ale nikdy nebudeme milovat,
pokud nepoznáme Boží lásku k nám. Pokud Boha milujeme, toužíme po něm,
toužíme být s ním. Toužíme, aby mezi námi a Bohem nebyla žádná překážka.
Žádný hřích.
Boží přikázání bychom ale také měli dodržovat proto, že jsme se tak
rozhodli. Protože jsme poznali, že Boží přikázání jsou pravdivé a mají
zaslíbení. Abych zachovával přikázání, musím je přijmout za své. Ne jenom o
nich vědět, ne jednom je znát zpaměti, ale být přesvědčen, že Boží přikázání
jsou dobrá a jsou pro mě tím nejlepším a já je chci naplňovat (jako žalmista
v Žalmu 119, 47: Tvá přikázání jsou
pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval).
A tak otázkou na závěr pro každého zůstává: Přijal jsem Boží přikázání
za své?
Žádné komentáře:
Okomentovat