Ukradená identita

Nejspíš budu mluvit za nás za všechny, pokud řeknu, že hluboko v nás dřímá nějaká touha. Může to být touha po dobrodružství, touha něco v životě dokázat, touha po lásce či touha někým být.

Ale ne každému se daří tyto touhy a sny naplňovat. Důvodů může být mnoho. Jedním z nich může být to, že jsme často „bombardováni“ představami někoho jiného.

Představy tohoto světa o klucích jsou, že by měli být svalnatí, sportovní a možná trochu drsní. Holky by zase měli být štíhlé, krásné a usměvavé :-). I rodiče mají o nás své představy. Představy kým budeme, jakou školu vystudujeme či koho si zvolíme za životního partnera/partnerku. I prostředí, ve kterém žijeme, nás svým způsobem formuje.

Ale ne každému se daří tyto představy naplňovat. A tak často v nás vzniká rozpor mezi naším vnitřním světem – našimi představami kým bychom měli být a vnějším okolím – mezi představami někoho jiného. Často není jednoduché to ustát. Možná, že čas od času se v nás může vytvořit chaos a my nevíme, kým vlastně jsme.

30 stříbrných. A kolik si říkáme my?

V životě jsou chvíle, kdy vše vychází, kdy vše jde tak, jak má a jako kdyby žádné problémy nebyly. Ovšem až do chvíle, kdy se nějaký zádrhel vynoří. Velmi často problémy vznikají prostě proto, že selhal lidský faktor. Možná, že jsme do někoho vkládali příliš velkou důvěru a dotyčný nás zklamal. Nedodržel slib, neudělal to, co měl, ba dokonce nás i zradil. Dostat tak říkajíc nůž do zad je velice bolestivé. Zvláště od vašich nejbližších – ať už členů rodiny či přátel. A přesně to se stalo Ježíši.

Jidáš byl jedním z Dvanácti vyvolených učedníků, kterým Ježíš předával své učení a posílal je, aby se jeho učení předávalo dál. A co víc: Ježíš je posílal v moci a síle Božího Ducha uzdravovat nemocné, vyhánět démony a především předávat lásku, kterou má Bůh k nám lidem. Vztah Ježíše a Dvanácti učedníků byl ale daleko hlubší, než si dokážeme představit. Mnozí opustili své zaměstnání, přátele i rodiny, aby mohli s Ježíšem být.