V životě jsou chvíle, kdy vše vychází, kdy vše jde tak, jak má a jako kdyby žádné problémy nebyly. Ovšem až do chvíle, kdy se nějaký zádrhel vynoří. Velmi často problémy vznikají prostě proto, že selhal lidský faktor. Možná, že jsme do někoho vkládali příliš velkou důvěru a dotyčný nás zklamal. Nedodržel slib, neudělal to, co měl, ba dokonce nás i zradil. Dostat tak říkajíc nůž do zad je velice bolestivé. Zvláště od vašich nejbližších – ať už členů rodiny či přátel. A přesně to se stalo Ježíši.
Jidáš byl jedním z Dvanácti vyvolených učedníků, kterým Ježíš předával své učení a posílal je, aby se jeho učení předávalo dál. A co víc: Ježíš je posílal v moci a síle Božího Ducha uzdravovat nemocné, vyhánět démony a především předávat lásku, kterou má Bůh k nám lidem. Vztah Ježíše a Dvanácti učedníků byl ale daleko hlubší, než si dokážeme představit. Mnozí opustili své zaměstnání, přátele i rodiny, aby mohli s Ježíšem být.
Jidáš tedy patřil k těm, s kterými Ježíš trávil nejvíce času. Sdílel s ním radosti života, ale také trápení a úzkost, která na Ježíše doléhala. A jak se v Bibli dočítáme, byl to Jidáš, který zradil Ježíše za 30 stříbrných, což údajně mělo být tolik, kolik tehdy stál otrok. (Tuto informaci nemám potvrzenou, tak to berte s rezervou).
Co stálo za Jidášovo selháním? Co ho vedlo k tomu, že Ježíše zradil? Když si pročítáme Bibli, můžeme mít za to, že zrazení Ježíše může být to nejhorší, co Jidáš udělal. Rozhodně to je čin, který je ihned na očích. Je to čin, který má obrovské důsledky, ale co se skutečně skrývá pod touto zradou? Není lehké odpověď na tuto otázku, protože Bible se o Jidášovi moc nezmiňuje, přesto pokusme se ji alespoň trochu poodhalit:
Domnívám, že před tím, než se stala tato velká zrada, stala se ještě jiná zrada. Jidáš byl mezi vyvolenými. Byl to on, který v Božím jménu uzdravoval, pomáhal lidem. Byl to on, skrze něhož se děly velké Boží znamení a zázraky. Byl to on, který patřil do společenství Ježíšových učedníků, ve kterém měl své místo. Patřil tam. Byla to jeho pozice, jeho role. A právě tohle on zradil. Rozhodl se vystoupit ze společenství, které bylo jeho vlastní rodinou, jeho vlastním útočištěm a rozhodl se zapřít to, pro co on usiloval a o čem byl přesvědčen. Zradil sám sebe.
Tato zrada se ale nestala ze dne na den. Již dříve čteme o tom, jak Jidáš kradl s peněz, které patřilo společenství, do kterého patřil: Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: "Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?" To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. (Bible, Jan 12, 4-6)
Když Jidáš zradil Ježíše, kterého zatkli a ukřižovali, spáchal pak sebevraždu. Patrně proto, že ho netížila jenom jedna vina ze zrady, ale že v tom bylo daleko víc.
Poslední dobou přemýšlím nad lidskými pády. Přemýšlím, jak je možné, že my lidé někdy selžeme nebo zradíme? Otázkou je koho vlastně zrazujeme? Přemýšleli jsme nad tím, že někdy zrazujeme i sami sebe? Jidášovi stačilo 30 stříbrných, aby zradil vlastní rodinu, svoje předsvědčení, sebe sama a nakonec i samého Božího Syna. A za kolik jsme ochotní zradit my?
Ohledně hodnoty 30 stříbrných existuje několik pojednání, některé se rozcházejí v tom o jakou měnu šlo, ale rozhodně to nebylo malá částka.
OdpovědětVymazatTo, co jsem myslel já tím, že se tím vykupuje otrok pochází z Exodu 21:32, myslím si, že odtud velekněží určili tu hodnotu.
Zdravím a díky za článek ;)