Čas od času každý z nás prožívá období, kdy se zdá, jako by se svět bortil. Nic nám nevychází, nejsme spokojení, každý po nás něco chce a my máme pocit, že abychom vyhověli všem, tak se musíme rozkrájet. Naštěstí tyto chvíle většinou netrvají věčně a slunce opět vyjde na obzor. Většinou. Ale ne vždy. Tato období mohou být doprovázena slabším duchovním životem. Nemáme čas na modlitbu, natož na Bibli. A když už se nějaká ta chvíle najde, tak zjistíme, že tolik zájmu o Boží slovo vlastně ani nemáme. To má za následek, že se cítíme vzdálení od Boha. „Musíme něco podniknout. Něco udělat, abychom se přiblížili Bohu.“ Ve svých snahách ale opět nalézáme zklamání.
Jak z toho ven?
Přijmi skutečnost, že jsi přijat. Přijmi skutečnost, že jsi milován. Dovolíme Ježíšově lásce, aby se nás zmocnila, proměnila a osvobodila? Dokážeme se vzdát svých ambicí Pánu Bohu něco dokazovat a přijmout nekonečný rozměr Boží milosti?
