„Řekni mi, kdo jsi a po čem toužíš“

Pokusme se vžít do jednoho starého příběhu, který se odehrál v Palestině, zhruba před dvěma tisíci lety. V tomto příběhu vystupují dvě postavy – jeden Žid, který se jmenoval Ježíš a jedna žena samařského původu. Je poledne a Ježíš na své cestě do Galileje prochází Samařskem. Je již cestou unaven a tak usedavá u Jákobovy studny, když zrovna přichází samařská žena.

Ježíš se samařskou ženou začíná rozhovor a žádá ji: „Dej mi napít“. Samařané byli míšenci Izraelců a příslušníků ostatních pohanských národů a Židé se s nimi nestýkali. Zároveň v Ježíšově době byla nenávist mezi Židy a Samařany tak velká, že nazvat někoho Samařanem bylo urážkou. Takže spatřujeme, že už v této chvíli se děje něco netradičního. Sama žena je tím zaskočena a její bezprostřední reakce zní „Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“

30 stříbrných. A kolik si říkáme my?

V životě jsou chvíle, kdy vše vychází, kdy vše jde tak, jak má a jako kdyby žádné problémy nebyly. Ovšem až do chvíle, kdy se nějaký zádrhel vynoří. Velmi často problémy vznikají prostě proto, že selhal lidský faktor. Možná, že jsme do někoho vkládali příliš velkou důvěru a dotyčný nás zklamal. Nedodržel slib, neudělal to, co měl, ba dokonce nás i zradil. Dostat tak říkajíc nůž do zad je velice bolestivé. Zvláště od vašich nejbližších – ať už členů rodiny či přátel. A přesně to se stalo Ježíši.

Jidáš byl jedním z Dvanácti vyvolených učedníků, kterým Ježíš předával své učení a posílal je, aby se jeho učení předávalo dál. A co víc: Ježíš je posílal v moci a síle Božího Ducha uzdravovat nemocné, vyhánět démony a především předávat lásku, kterou má Bůh k nám lidem. Vztah Ježíše a Dvanácti učedníků byl ale daleko hlubší, než si dokážeme představit. Mnozí opustili své zaměstnání, přátele i rodiny, aby mohli s Ježíšem být.

Přikázání vs. láska

Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat." Bible, Janovo evangelium 14:21  

Uvedený text z Janova evangelia mě často rozhodil. Připadalo mi, že Ježíš si dává podmínku pro to, abych ho mohl milovat, kterou nemůžu splnit. A to, že ho budu poslouchat. Stejně tak, jako apoštol Pavel, asi každý zápasí s tím, že „chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.“ (Římanům 7,18). Člověk je ze své podstaty hříšný a sám od sebe nedokáže Boží přikázání naplnit. A dokonce apoštol Jan píše: „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.“ (1. Jan 1,8). Jak tedy můžeme Boha milovat, když jsme hříšní a nedokážeme vždy naplnit Boží zákon?

Poznej Boha jako svého Otce

„Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Ježíš Kristus (Bible, Jan 14:6)

Když člověk uvěří v Ježíše Krista a stane se křesťanem, změní mu to život. Prožívá Boží lásku, milost, odpuštění hříchů, lítost nad dosavadním životem. Pro člověka začíná nová etapa života plná hledání, objevování, bádání a naděje nových vyhlídek.